Rešovské vodopády a okolí – Říjen 2011

Někdy koncem Října roku 2011 jsem na internetu náhodou narazil na pár fotek od Rešovských vodopádů. Mé myšlenky po jejich spatření by se daly nejlépe vystihnout slovy naší malé dcery když vidí v televizi reklamu na hračky: „To chcíííí“ Hned po prvním zhlédnutí mě zaujaly a začal jsem hledat na mapě kde že se to vlastně takové pěkné vodopády nachází.Po zjištění, že tak krásná lokalita je vzdušnou čarou pouhých 100km od mého bydliště netrvalo dlouho a začal jsem plánovat jejich návštěvu. Nejdříve jsem uvažoval o jednodenní návštěvě, ráno tam a navečer zase domů. O svém plánu jsem řekl kamarádovi Jardovi a ten kategoricky prohlásil že by to chtělo výlet na několik dní. Čím více jsem o tom přemýšlel a procházel na webech fotogalerie s Rešovskými vodopády, tím více jsem mu dával za pravdu. Čtrnáct dní po prvním nápadu s návštěvou vodopádů zářil v kalendáři státní svátek 28.10. který vycházel zrovna na pátek. To by byla skvělá příležitost pro návštěvu! Tři dny v krásné lokalitě bez nutnosti vybírání dovolené… o termínu bylo rozhodnuto. Když už jsem měl jasný termín, začal jsem nahlodávat Jardu jestli se nechce přidat. Po předchozím společném výletu do Adršpachu jsem měl ještě živé dojmy ze společného focení a měl jsem chuť si je zopakovat. Jardova přítelkyně se připojit nechtěla, ale Jarda byl nápadu příznivě nakloněn, takže jsme si udělali pánskou jízdu bez partnerek. Po prohledání možností ubytování padla volba na Penzion „nad Vodopády“ v Rešově, který se nachází jen asi kilometr od samotných vodopádů. I ten kilometr dá pěkně zabrat, ale o tom až později…

Když se začal blížit termín výletu, procházel jsem webové stránky s mapami okolí a plánoval jak ty tři dny využijeme. Původně jsem si říkal že v pátek 28.10. jen omrkneme terén, v sobotu dopoledne vyfotíme vodopády a zajdeme na blízký kopec Křížový vrch, odpoledne zajedeme autem na hrad Sovinec a v neděli vyrazíme někam dál, třeba do ZOO Olomouc. Nakonec, jak už se většinou stává bylo vše jinak. Ve čtvrtek večer jsem si připravil oblečení,trochu jídla a pití na výlety, foto výbavu, nabil baterie do blesku a foťáku, vyleštil filtry a objektivy. Zejména to nabití baterií do foťáku se ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože jsem nakonec doma zapomněl nabíječku. Naštěstí jsem většinou fotil ze stativu s vypnutou stabilizací tak nebyla spotřeba energie moc vysoká a mé dvě baterie bez problémů vystačily přesto, že jsem dohromady nafotil asi 1150 snímků (fotím do RAW+JPG takže celkem bylo na kartě 2300 souborů) a pár sekund videa. Možná bych to zvládnul i s jednou baterií, ale preventivně jsem ji v neděli vyměnil když v ní zbývaly jen 4% energie.

Den první – pátek 28.10.2011

Cestu k vodopádům jsme naplánovali Jardovým autem z Brna, já za ním přijel v pátek dopoledne vlakem. Původně jsem chtěl vyrazit vlakem z domova do Rýmařova, kde by jsme se setkali a dál pokračovali společně, ale časově to vycházelo stejně, navíc bylo lepší když jsme mohli jet celou cestu spolu než na sebe někde čekat. Byl to dobrý nápad, vzhledem ke změně trasy ke které nakonec došlo. Po drobných zdrženích s nákupem zásob a benzínu jsme po půl jedenácté vyrazili směr Olomouc. Přesto, že celý týden před cestou slibovala předpověď počasí pro Rešov slunečný víkend, cestou nás provázela šedivá obloha a tak to vydrželo i další dva dny. Chvíli po začátku cesty nás Jardova GPS navigace začala upozorňovat, že cesta přes Olomouc nebyl zrovna nejlepší nápad, kvůli asi hodinové koloně někde cestou. Proto Jarda nechal vyhledat jinou trasu, která sice byla z větší části po silnicích nižší třídy, ale vycházela rychleji a navíc jsme se mohli kochat podzimní krajinou. Zhruba v jednu hodinu odpoledne jsme dorazili do obce Rešov a po chvíli našli i náš penzion.

Po ubytování a krátkém odpočinku jsme vyrazili na první obhlídku vodopádů. Cesta od penzionu vedla dolů z kopce a tak nám dobře ubíhala. Dělali jsme si legraci z malého potůčku co vedl podél ní a doufali jsme že to není řeka Huntava. Kousek vpravo dole pod kopcem se nachází zpustlá budova mlýna. Dál pokračuje cesta po břehu Huntavy a po chvíli se před námi objevil první vodopád. Zde jsme začali zvažovat, zda vytáhneme foťáky a vrhneme se na focení nebo půjdeme dál. Nakonec vyhrál původní plán a pokračovali jsme dál bez focení, jen jako průzkum terénu a kochali se krásami přírody. Kousek za velkým vodopádem který měří na výšku kolem deseti metrů se nachází další, tentokrát o něco nižší ale širší vodopád. Dál cesta pokračuje s drobnými překážkami podél břehu až k soutoku Huntavy a Tvrdkovského potoka. Asi 100 metrů za soutokem po zelené turistické značce se nachází malé dřevěné posezení, kde jsme naše páteční putování ukončili, posvačili a vytáhli foťáky.

Cesta zpět do penzionu nám trvala mnohem déle. Zastavovali jsme se u každého trošku zajímavějšího místečka kde se dalo něco vyfotit. Než jsme se dostali k velkým vodopádům už se znatelně stmívalo a expoziční časy se protáhly na desítky sekund. Bylo nám jasné že sobotní program můžeme rovnou zahodit a celou sobotu věnujeme focení na tomto nádherném asi kilometr dlouhém úseku. Na zpáteční cestě od rozcestí u mlýna jsme si trošku zašli, protože jsme se s Jardou zapovídali a nevšimli si odbočky směrem zpět do Rešova. Po asi 200m jsme si toho všimli a vrátili se zpět na správnou trasu úpatí kopce do Rešova. To co se nám při cestě k vodopádům zdálo jako mírný kopeček se náhle změnilo v noční můru (trochu přeháním, znáte to…). Naše foto batohy naplněné až po okraj technikou a vážící přes deset kilo se nám pěkně pronesly a cestou jsme museli udělat pár menších přestávek. Samozřejmě jen na napití, nás přece jen tak něco nezmůže ;-)

Po návratu jsme si zašli ještě na večeři do restaurace v přízemí penzionu a po pikantní masové směsi v bramboráku spláchnuté pivečkem vyrazili zpět na pokoj prohlédnout naše úlovky, osprchovat se a spokojeně zalehnout pod peřiny.

Den druhý – sobota 29.10.2011

Na sobotní ráno jsme si naplánovali brzké ranní vstávání, s představou vyrazit někam fotit východ slunce, případně ranní mlhy v krajině. Když se ráno v 5:30 ozval budík, chuť do vstávání se nějak nedostavila. Nahlédli jsme z okna a usoudili, že se nám nikam nechce. Tak jsme zalezli zpět do pelíšků a přestavili budík na 7:00. Po druhém budíčku jsme zašli na snídani která byla v ceně ubytování a po jídle vyrazili opět k vodopádům. Tentokrát jsme už věděli co nás čeká a měli jsme naplánováno focení se začátkem u dolního vodopádu. Zde jsem poprvé vytáhnul holínky které jsem si sebou přivezl a nakonec v nich vydržel celý den. Huntava je v době kdy netaje sníh a není po dešti poměrně mělká, do většiny míst se dá v holínkách bez problémů dostat a zvolit tak neokoukaný záběr pro fotografii. I když je fotografovaný úsek jen asi kilometr dlouhý, nakonec jsme tam vydrželi řádit přes 8 hodin! Ještě že s náma partnerky nejely, asi by se ukousaly nudou. Postupně jsme se profotili až nahoru k posezení kde jsme byli i v pátek odpoledne. Zde jsme zase chvilku poseděli a posvačili. Potom jsme opět vyrazili zpět k penzionu, foťáky stále na stativech a s častými fotozastávkami. Když jsme sešli dolů pod vodopády, zabalili jsme foto techniku a nyní už jen jako turisti vyrazili dál k penzionu. Cestou jsme potkali rodinku s dětmi, která měla namířeno k vodopádům. Vzhledem k tomu že už se docela šeřilo bych rád věděl kam se vydali a jak se jim podařilo ve zdraví dostat zpět domů. Cesta je docela členitá a i bez dětí jsme občas měli co dělat abychom někde neuklouzli nebo nezakopli o kořen vystupující nad povrch.

Den třetí – neděle 30.10.2011

V neděli už jsme to s budíčkem nepřeháněli a rovnou si ho naplánovali na 7:00. Po snídani jsme začali balit věci a postupně je odnesli do auta. Po odevzdání klíčů od pokoje a rozloučení s majitelkou penzionu jsme vyrazili za novými zážitky. Nakonec jsme se rozhodli že navštívíme hrad Sovinec. Cestou nás zaujaly výhledy do krajiny a i přes pošmourné počasí s plechově šedivou oblohou jsme neodolali a několikrát udělali zastávku na focení.

Po příjezdu k hradu jsme zaparkovali na louce co se tvářila jako parkoviště a paní u vjezdu od nás vyinkasovala 50,- kč za možnost celodenního parkování. Hrad Slovinec je v podstatě zřícenina která se postupně opravuje do původního stavu. Větší část je stále poškozená.

Během naší návštěvy a prohlídky interiéru se konala spousta doprovodných programů na ukončení sezóny, protože v termínu naší návštěvy byl poslední den kdy je hrad otevřen pro veřejnost. Znovu se jeho brány otevřou až na jaře. Po prohlídce hradu jsme se vydali k domovu. Já jsem se s Jardou rozloučil v Olomouci a dál pokračoval vlakem. Tento prodloužený víkend považuji za velmi zdařilý, i když počasí nakonec nevyšlo tak jak jsem si plánoval. No, v podstatě vyšlo, jen ta obloha mohla být modřejší :-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Články a jeho autorem je Petr Sovka. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Rešovské vodopády a okolí – Říjen 2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


osm + = jedenáct

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>